Co Sokol, to bratr - a byla to v pravdě upřímnost i láska bratrská, jež povždy poutala člena ku členu. Rozdíl stavu, různost mínění pomíjely v kruhu našem. Jsem Sokolem! V tom slově spočívala všecka pýcha, všecka hrdost, jemu náležela také všecka naše láska.
Druh ke druhu, spol ke spolu stáli jsme v těsném šiku po celou tu dobu
a bouře nepříznivých okolností, otravný vichr všelikých neshod marně opíral
se v naše boky - nerožmetl nás. A šťastně, hrdi na sokolskou minulost, okem
naděje plným do budoucnosti pohlížejíce, dočkali jsme se dne, kdy konána
slavnost povznášející, povzbuzující, oslava opětné obnovy Sokola, vstup
v nové, bohdá že neméně utěšené období života sokolského. Dobově upravený text úvodního slova knihy "Památník Sokola Pražského" vydané roku 1882 k dvacátému výročí založení Pražské tělocvičné jednoty, později Sokol Pražský.
